Nespravedlivý život kapitola8

29. srpna 2009 v 0:49 | Saky |  Story

Nespravedlivý život kapitola8

,,No ty jsi hodná holčička!"chválila Ino Inami.Už měla měsíc po porodu a byla v pořádku i s Inami doma.Právě se snažila nakrmit ji kaší, kterou Nibori naprosto odmítal strávit.Inami to ale problémy nedělalo a dokonce s chutí jedla.,,Vidíš Nibori, tak musíš papat."dávala mu Sakura Inami za vzor.,,Fuj."prohlásil věcně Nibori a raději si zakryl pusu.,,Pomalu se děsím dne, kdy se se mnou zvládne i hádat.Děti jsou hrozba, musíš si před nimi hlídat jazyk.Nepamatují si skoro nic, ale dokáží dokonale zopakovat cokoliv, co ti ujelo a neměla jsi to říct."poučila Sakura Ino.,,Díky, budu si to pamatovat."zasmála se.,,Jen aby."špitla Sakura.,,Jen aby!"křiknul Nibori.Ino se otočila.,,Děkuju Nibori, vypadá to, že Sakuřino varování je tu."zasmála se.Sakura zrudla.,,Nibori, neopakuj po mě."řekla.,,Po me."zažvatlal spokojeně Nibori a dál se věnoval žužlání palce.,,Tak tohle mě bude budit ze spánku."povzdychla Sakura.,,Nedivím se ti."zasmála se Ino.Dokrmila Inami a odnesla láhev.Pak se vrátila, vzala si Inami do náručí a procházela se s ní po pokoji.Někdo zaklepal.,,Dále!"vyzvala ho Sakura.Dveře se otevřely a do domu vešel Sai.,,Jen jsem se přišel rozloučit, jdu doprovodit toho obchodníka, který si vyžádal naši ochranu."řekl.,,Tak šťastnou cestu a dávej na sebe pozor."usmála se Sakura a políbila ho.,,Budu."ujistil ji a v tu ránu zmizel.,,Statnou cetu."popřál Nibori a už zase se věnoval něčemu jinému.Ino se Sakurou se na sebe podívaly a rozesmály se.Nibori taky, i když vlastně nechápal, proč se smějí.
Začalo pršet.Sakuře se konečně podařilo Niboriho uložit, což ho na chvíli zabavilo a přestal vymýšlet, jaky by jí zkomplikoval život.Sakura si lehla na postel ve svém pokoji a koukala do stropu.Začaly se jí zavírat oči.Snažila se je držet otevřené, ale prostě to nešlo.Jako by na víčkách měla závaží.Zanedlouho už spala a v myšlenkách, které byly celé zmatené a vyděšené z toho, co nedávno prožila se jí zrodil nový, strašlivý sen.
,,Velké čelo, velké čelo!"pošklebovali se její spolužáci.Sakura se vystrašeně krčila u stromu a pozorovala škodolibé děti.,,Nechte mě být!"fňukla.,,Máš velké čelo, obrovské!"zašklebil se nějaký chlapec a cvrnknul jí prsty do čela.Vykřikla.Náhle děti zmizely, ale ona pořád seděla pod tím stromem.Někdo si přisednul.Ohlédla se.,,Pěkný den, že?"zeptal se.Byl to Sasuke.,,Ano."usmála se a utřela si slzy.Náhle se Sasukemu po obličeji rozběhly černé skvrny.,,Co je to?!"lekla se.,,Už musím jít."usmál se, vstal a odešel někam do stínu lesa.,,Počkej!"vykřikla, ale nevstala.Pořád tam seděla, jako by snad zapustila kořeny.Třešeň, pod kterou byla začala opadávat.Brzy kolem ní byly hromádky růžových květů, které stále padaly.Bylo to nádherné.,,Velké čelo!Velké čelo!"ozvalo se.,,Nemám velké čelo!"vykřikla.,,Ne.Nemáš.Je nádherné, stejně jako ty."řekl kdosi příjemným hlasem.Obrátila se a poznala, že před ní stojí Sai.Usmála se.Podal jí ruku.Chytla se ho a on jí pomohl vstát.Konečně.Dětské hlasy zmizely.Teď jí připadalo, že se dívá z větší výšky, než když pod strom usedla.Konečně se jí podařilo odrazit se ode dna.Sai ji políbil a potom o krok ustoupil.Náhle vedle něj stál i Sasuke, mnohem silnější, dospělejší a hezčí, než když odcházel.Sai se usmál a oba se na ni podívali.Nechápala to.Sasuke ukázal kamsi pryč, a Sai se tam bez řečí vydal.,,Kam jdeš?!"vykřikla Sakura.Sai se ani neohlédnul.Zmizel a teď tam zůstal jen Sasuke, který se na ni pořád díval, s tím svým sharinganem v očích.Kolem nohou a rukou se jí začali omotávat odporní a slizcí hadi.Zakřičela.,,Co po mě chceš?!"vykřikla.,,Brzo to poznáš..."usmál se a pohltila ho tma, stejně jako všechno kolem, jen ty oči tam zůstaly viset jako nějaké dva podivné body.A třešeň, pod kterou seděla tam také zůstala.Zářila svou růžovou barvou do tmy, květy z ní pořád opadávaly, ale stále se zelenala a byla svěží.Pod třešní stál Sai.,,Saji?Co to má znamenat?A co to máš na triku?"vykřikla, když si všimla velké, stále se rozrůstající rubínové skvrny na jeho hrudi.Usmál se.,,Neboj.Tohle není konec.Ty budeš žít dál."zašeptal.Potom se proměnil v jeden z květů a spadnul dolů.Sakura zaječela.
Probudil ji jekot, hodně podobný jejímu.Otevřela oči, zalepené slzami a uviděla Niboriho, jak řve.,,Co blázníš?"vyskočila.,,Bázníš!"vykřikl.,,Jo, to máš pravdu, blázním."zasmála se.Pak se zarazila a vyvalila oči.Srdce se jí zastavilo a ona zbledla.Náhle jí došly hrozné souvislosti jejích snů a skutečnosti.Teprve teď jí došlo to, co už dávno podvědomě tušila.Naruto měl pravdu.Všichni, koho Ino viděla umírají.Její sny.Zdálo se jí o Kibově smrti, a on opravdu zemřel!Mohla to být jen náhoda, ale Sakura už na náhody nevěřila.,,Sai."proběhlo jí hlavou.Popadla stále řvoucího Niboriho a rozběhla se ven.Niboriho po cestě nechala u Temari a sama se rozběhla ven z vesnice.Stále pršelo, to jí ale nevadilo, přinejmeneším to ignorovala.Déšť ji šlehal do obličeje a ona skoro neviděla, přesto byla pevně rozhodnutá vytrvat.,,Saji!"křikla.Nic.Jeho chakra tu ani nebyla cítit.Běžela dál.Jedna větev se vymrštila a škrábla ji do nohy.Bolestivě vykřikla a zastavila.Na ráně se objevila krev.,,Na tohle nemám čas."prohlásila a vyskočila na stromy.,,Kibu jsem propásla."myslela si.,,Ale Saie se nehodlám jen tak vzdát."Vyskočila na vyšší strom a zase seskočila dolů.Asi deset kilometrů za Listovou ucítila proud jeho chakry.Srdce jí poskočilo a ona se vydala jeho směrem.Asi za tři minutky se jí otevřel pohled na palouk, kde stál Sai.Seskočila dolů a šla k němu.,,To jsem ráda, že jsem tě našla!Hrozí ti nebezpečí, musíme domů!"řekla.Sai k ní byl zády.,,Jdi pryč."vydechl.,,Co?Proč?"zarazila se.Sai se otočil a ona to uviděla.Od úst mu tekl potůček krve.Na hrudi měl velkou, hodně krvácející ránu.,,Saji!Proboha, co se stalo?!"lekla se a přiskočila k němu.Podlomila se mu kolena a nebýt toho, že ho podepřela, upadnul by.,,Skoro nic."ušklíbnul se.Sakura začínala plakat a dostala na sebe vztek.Vždycky, když šlo o život, plakala.Teď ale měla jiné starosti.Zasealovala a snažila se ránu léčit.,,Sakuro..."zašeptal.,,Nemluv.."zajíkla se a pokus opakovala.Měla už ruce od jeho krve, až po zápeští.,,Sakuro, to je zbytečné..."zakašlal.,,Není!"vykřikla.,,Sakuro poslouchej mě!Nic s tím neuděláš!"zarazil ji a vzal si její hlavu do dlaní.Měl je celé krvavé, ale ani jednomu to nevadilo.,,Sakuro, já umírám.Nebudu ti - lhát.Bolí to, a pořádně..."zašeptal.,,Ne!"rozplakala se.,,Proto mi to neprodlužuj..."pousmál se a kleknul si na kolena.Vytáhnul odkudsi svitek a podal jí ho.,,Pro tebe."řekl.,,Vždycky jsem tě miloval, i když to tak občas nevypadalo.....čarodějnice."usmál se a vykašlal trochu krve.,,Saji nesmíš mě tu nechat!Miluju tě!Ne, Saji!"křičela.Sai už se ale nehýbal.,,Ne, to nesmíš!"vykřikla, i když věděla, že už je mrtvý.Pořád se ho snažila zachránit.,,Ty nikdy nemáš dost, že?Vždycky jsi byla umíněná."ozvalo se bezbarvě hlasem, ve kterém nebyly emoce.Až teprve teď si Sakura všmla postavy stojící opodál v lehkém stínu stromů.,,Kdo jsi?!"vykřikla rozzuřeně.Schovala Saiův svitek, co jí dal a vstala.Vytáhla kunai.,,Myslíš, že ti to pomůže?"zeptal se neznámý s klidem a vystoupil ze stínu.Sakuřina ruka poklesla a proud lsz, který se už skoro utišil začal znovu.,,Ty?To jsi udělal ty?Proč!"zakřičela na něj.,,Taky tě rád vidím."ušklíbnul se.,,Ale já tebe ne, Sasuke!"procedila znechuceně.,,Vážně?To je nemilé přivítání.Ani mě neobejmeš?Kde je ta malá, hloupá a otravná holka?"řekl a udělal u toho něco, co snad bylo úsměvem.,,Ukážu ti, kde!"křikla.
Rozběhla se na něj.Elegantně a naprosto v klidu ustoupil a chytil ji za ruku.Ohnala se po něm tou druhou a i té se vyhnul.Pokusila se vykopnout, ale ani tenhle výpad jí nedovolil.Dupla do země, která se otevřela.Sasuke nenuceně uskočil, jinak ale nic nedělal a pozoroval, co bude dělat ona.,,Přestaň mě provokovat, a bojuj!"naštvala se.Znovu se na něj vrhla.Znovu uhnul a nic nenasvědčvalo tomu, že by s ní chtěl bojovat.Prostě jen uhýbal.,,Zabiju tě!"pohrozila a zablýsklo se jí v očích.,,Zkus to."pronesl.Sakura se o to pokusila a znovu na něj zaútočila.Využila veškerou svou hrubou sílu, rychlost a schopnosti, Sasuke se snad ale ani nezapotil.,,Proč mi tohle děláš?!"vykřikla najednou a ohnala se po něm kunaiem.Překvapivou rychlostí se přesunul za ni, chytil ji za ruku a kolem břicha.,,V tomhle stavu nemůžeš bojovat.Takže tě nemohu ani zabít."zašeptal jí do ucha.Sakura při takovéto blízkosti své dávné lásky pocítila vzrušení, ale zloba a smutek nad Saiovou smrtí byli silnější.,,Ale můžu!"vykřikla nešťastně a rozplakala se.Sasuke ji pustil.Kunai jí vypadnul z ruky a ona klesla.,,Můžu bojovat..."vzlykla a schovala si hlavu do dlaní.Sasuke ji pohladil po vlasech.,,Teď ně.Utkáme se jindy.Teď tě nechám žít, a můžeš si s sebou vzít i toho ubožáka."řekl.Potom ji udeřil do hlavy.Sakura spadla na trávník a ztrácela vědomí.,,Sasuke....kun....."zašeptala, ale pak ztratila vědomí.
,,Jsi v pořádku?"probudilo ji.Otevřela oči a nad ní stála Ino s Shikamarem a Temari.Ostrá bolest jí projela hlavou a stejně tak vzpomínky.Spíš jejich útržky.Pamatovala si něco, jak ji našli ANBU, pak jak ji ukládali do nemocnice, všechno jako útržky snů.,,Jak je ti?"starala se Temari.,,Sasuke se zřejmě zdokonalil v omračování."usykla a posadila se.,,Sai..."podívala se na Ino.Ta smutně zavrtěla hlavou.,,Je mi líto, ale nikdo už mu nemohl pomoct...."vysoukala ze sebe.Sakuře znovu zvlhly oči, ale ovládla se.,,Jakto?Co je to za lékaře?!"vykřikla.,,Sakuro, byl skoro mrtvý už ve chvíli úderu..."zašeptala Temari.Sakura sklopila oči.Pak je zavřela a kývla.Z pod víček se jí vykutálely dvě obrovské, třpytivé slzy.,,Proč teď?"vzlykla.Všichni se na ni tázavě podívali.,,Proč?Vždycky to bylo v pořádku.Občas se sice něco stalo, ale pak to hned přešlo a život šel dál.Proč je až v poslední době tolik utrpení?Je to jen proto, že už nejsme děti?"podívala se na ně.Mlčeli.Na to opravdu nebylo co říct.,,Dřív jsme byli tak šťastní..."povzdechla.Pak zvedla hlavu.,,Nibori?"podívala se na Temari.,,V pořádku."pousmála se.,,To jsem ráda...promiň, že jsem ho k tobě tak náhle dala."omluvila se.,,To nevadí."pousmála se Temari.,,Tak mě omluvte dámy, ale já musím jít za tátou s něčím mu pomoci.Jen jsem přišel omrknout, jak na tom jsi.Tak se měj!"rozloučil se Shikamaru a políbil Temari.Potom odešel.Sakura vstala a převlékla se z pyžama do svých normálních věcí.Náhle si vzpomněla na svitek, který jí Sai dal.Přešla k nočnímu stolku a vytáhla ho z široké, lékařské tašky, kterou měla připásanou vzadu.Otevřela ji a vytáhla svitek.Byl zavázaný červenou stuhou.Vzala jeden z konců a rozmotala roli.Ruce se jí zachvěly, když uviděla obsah.Bylo tam spoustu obrázků jich dvou, hodně růží a třešňových květů a potom na konec Sakura s malým dítětem.K tomu byla připsaná věta:,,I kdyby jsi se někdy rozhodla nějak jinak než pro mě, pořád tě budu milovat.Sai." Sakura se rozplakala a svitek jí vypadnul z rukou.Posadila se na postel a schovala si hlavu do dlaní.In s Temari se posadily vedle ní a utěšovaly ji.,,Bože...."vydechla najednou Temari.,,Co se děje?"obrátila se na ni Ino.,,Jen mi něco cuklo v břiše."odpověděla.,,Ty už jsi v devátém, ne?"podívala se na ni Ino.Přikývla.,,Asi už mi zbývá kratší doba, než jsem myslela."usmála se.,,Nejspíš ještě kratší."zašeptala ohroměně Sakura a ukázala na tekutinu na podlaze.,,To snad ne!"křikla Ino a vstala.,,Sakra, mám křeče..."pískla Temari.,,Klídek, to jenom rodíš."pousmála se nervózně Ino.Sakura byla v hodně špatném stavu, ale rozhodla se pomoci Temari a vzala situaci pevně do svých rukou.,,Ino, dojdi rychle pro sestry.A ať přivezou i lehátko."zavelela a utřela si poslední slzy.Ino odběhla a Sakura chytila funící Temari za ruku.,,To bude dobré."povzbudila ji.
,,Dobře, už je to dobré."usmála se Sakura, když Temari ležela v posteli a měla na sobě jen košili.,,Dojdu pro Shikamara."nabídla se Ino.,,Ne!Nemůžeš mu to jen tak oznámit, kleplo by ho!"vydechla Temari.,,Co?Proč?Snad musí čekat, že když jsi v devátém, může to přijít kdykoliv."podivila se Ino.,,Ne tak docela, já mu to ještě neřekla...."pípla nesměle Temari.Obě vyvalily oči.,,Co?!A to si toho nevšimnul?Máš břicho jak balón!"křikla Ino.,,Jestli sis všimla, nosila jsem dlouhé poncho."připoměla.,,To je fakt."uvědomila si Ino.,,Stejně mi ale připadá nereálné, že za celých devět měsíců neměl čas všimnout si toho."uvažovala.,,Nespali jsme spolu.Ani mě neměl možnost vidět bez toho, dávala jsem si pozor."usykla a hned zatla zuby, kvůli dalšímu stahu.Sestry se v rychlosti připravovaly, Sakura si umyla ruce a nasadila si rukavice.,,Ale proč?"nechápala Ino.,,Nevěděla jsem, jak mu to říct...."pousmála se Temari.,,Proč jsi neřekla?Pomohly bychom ti....až zjistí, že má dítě, když ani nevěděl, že jsi těhotná, dostane šok."zasmála se Ino a chytila ji za ruku.Dál to nerozebíraly.,,Jdeme na to."vydechla Sakura.
Porod proběhl hladce a Temari brzo mohla vydechnout.Porodila překrásnou holčičku, která se už narodila s trocha černýmy vlásky na maličké hlavičce.Temari se usmála.Za celý porod nevydala ani hlásku, ale byla zpocená jak myš.,,Teď už bych mu to asi měla říct, že?"vydechla vesele, ale vyčerpaně.Ino se rozesmála a Sakura se nešťastně pousmála.,,Asi jo."kývla.Umyla holčičku a podala ji Temari do náruče.Temari ji políbila na čelo a přivinula ji k sobě.,,Sestro!"obrátila se Sakura na jednu ze sestřiček.,,Ano?"obrátila se na ni.,,Sežeňtě prosím někoho, kdo by přivedl Naru Shikamara."poprosila.Sestra vyšla ze dveří a v místnisti se rozhostilo ticho.Děvčátko už přestalo křičet a zvědavě protáčelo očka, i když ještě nevidělo.Druhá ze sester tropila cosi vzadu místnosti.Temati malou hned nakojila.Když skončila, usadila se pohodlněji a lehce ji pohupovala v náručí.,,Co je tak důkežitého?Mám práci."ozvalo se otráveně na chodbě.Temari se nervózně nadechla a kývla na Ino, která pustila Shikamara dovnitř.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama