Nespravedlivý život kapitola5

29. srpna 2009 v 0:43 | Saky |  Story
Nespravedlivý život kapitola5
,,Co to děláte, nechte toho!"křičela vyděšeně Sakura.Naruto se Sasukem se rozbíhali proti sobě.Naruto s rasenganem, Sasuke s chidori.Oni ji ale nevnímali a ani jeden z nich nehodlal ustoupit.,,Musím je zastavit!"pomyslela si Sakura a rozběhla se mezi ně.,,Nééé!"zakřičela.,,Doprdele."usykl Sasuke.,,Já nemůžu zastavit!"řekl Naruto.Sakura utíkala, v tu chvíli odhodlaná klidně i zemřít.Kdyby sen byl podle skutečnosti, skočil by mezi ně Kakashi, popadnul každého za zápěstí a praštil s nimi s každým na jinou stranu.Ten se tu ale neobjevil a Sakura se rázem octla mezi nimi a z každé strany na ni tlačila mocná chakra.A už se jí obě zářící koule dotkly a škaredě jí roztrhaly tělo.Z nějakého nepochopitelného důvodu ale stále žila.Byla celá od krve, nemohla dýchat ani se hýbat.Pak jí došlo, že je mrtvá.Nad ní stál Naruto a oplakával ji, Sasuke jen prázdně hleděl.Chtěla jim říct, že je v pořádku, ale nešlo to.Teprve teď dorazil Kakashi a taky se nad ní sklonil s velice smutným výrazem.Obklopila ji tma.,,Sakuro..."rozlehlo se tichem.Ten zvuk ji uhodil do uší jako siréna.Rozhlédla se.,,Sakuro..."řekl kdosi znovu.,,Kdo jsi?!"křikla vyděšeně do tmy.Za sebou ucítila slabý závan vzduchu a ohlédla se.Stanula tváří v tvář vysokému, černovlasému mladíkovi se sharinganem v očích.,,Sasuke...."zašeptala udiveně.Pak se podívala na jeho hruď a zhrozila se, když uviděla obrovskou ránu.Kolem byla spousta krve.,,Ty krvácíš!"vykřikla.,,Ty taky."řekl s klidem.Sakura si sáhla na obličej a když odtáhla ruku, měla na ní spoustu krve.,,Co to je?!"zděsila se.Levá polovina jejího obličeje byla celá zakrvácená.Sasuke už tam ale nestál.Místo toho byl asi tři metry před ní Naruto.Stál zády k ní a napůl se ztrácel v temnotě.,,Naruto?Ty jsi tady?Díky bohu!"ulevilo se jí a přišla k němu.Otočil se a měl stejně jako Sasuke obrovskou díru v hrudi.,,Sakuro..."zašeptal vysíleně.Sakura z plna hrdla zaječela.
Sai sebou trhnul, protože ho ze spánku probudil hysterický výkřik.Podíval se na Sakuru, která ležela vedle něj a pohazovala hlavou a rukama sem a tam.,,Sakuro!"křiknul a vstal.Chytil jí ruce a začal na ni mluvit.,,Probuď se!Sakuro, je to jen sen!"řekl.Sakura se po chvíli přestala zmítat a otevřela oči.,,Saji?Bože je to tady zase!Ty sny!"vyjekla a začala trochu plakat.,,Sakuro, jsou to jenom sny!Je to v tvé hlavě, není to skutečnost."uklidňoval ji.,,Ale jsou tak nepříjemné....tak živé."vzlykla.,,Ale pořád jsou to jen sny."řekl Sai a pousmál se.,,Díky Saji."řekla a přitulila se k němu.Takové bylo ráno u Sakury a Saie.A jinde?
,,A dávej pozor, venku je to nebezpečné!"křikla ještě Tsume.,,No jasně, neměj strach!"zamával Kiba matce a objal kolem ramen Ino.,,Někdy to až přehání."řekl.,,Nemám pravdu, Akamaru?"podíval se na svého psa.Akamaru štěknul a Ino se usmála.,,Znám to až moc dobře."souhlasila.Zamávali Tsume a odešli na svou misi.Asi pět kilometrů od Konohy se Ino ozvala.,,Nemáš strach, že nás Zvuční ninjové vypátrají?Měří přece hustotu a vibrace vzduchu díky zvuku a tak jim určitě nic neunikne...."strachovala se.,,Nemyslím.Snad nemáš strach?"podíval se na ni.,,Já?Nikdy!"prohlásila rezolutně.,,Jenom o tebe."zašeptala a políbila ho.Zastavili a začali se líbat a Akamaru se šel ,,jako" projít.Ino s Kibou se nějak nepochopitelně octli na zemi a potom už to šlo samo.Milovali se pod stromy na místě, kde je mohl každý vidět.Ale neviděl.Když se asi za půl hodinky nabažili jeden druhého, oblékli se a pokračovali v cestě.Akamaru se k nim asi po pěti minutách chůze zase připojil.Vyskočili a vzali to po stromech, aby to bylo rychlejší.Oba měli dobrou náladu, drželi se za ruce a povídali si.Akamaru šel před nimi a jako obrovský radar zkoumal terén.Ino v duchu přemýšlela o Kibovi a o jejím poprvé, které si zažila před zhruba hodinkou.Zlepšovalo jí to náladu a měla pocit, že Kibu teď miluje ještě víc.Kiba zřejmě uvažoval podobně.Náhle Akamaru štěknul.Oba se zarazili a skrčili se mezi větve do zeleného listí.Pod nimi se objevilo asi pět ninjů, kteří zřejmě byli na výzvědách.Ino se trochu lekla, ale Kiba jí prstem přiloženým na ústa dal najevo, ať nic nedělá.Ino kývla a dál pozorovala muže pod sebou.Pak ji něco napadlo a rozhlédla se.,,Kde je Akakamru?"zaznělo Kibovi v hlavě.Podíval se na Ino a poznal, že mu vnutila svou myšlenku, aby se neprozradila mluvením.Kiba se rozhlédnul, ale svého obrovského psa nikde neviděl.Pokrčil rameny.Muži pod nimi se zastavili a rozhlédli se.V tom něco v křoví napravo od nich zašustilo.,,Akamaru?"napadlo oba.Jeden z ninjů se otočil a hodil tam shuriken.Jasně bylo slyšet, jak se do něčeho měkkého zabodnul.Kiba se zarazil a Ino polkla.Muž odhrnul křoví a ukázal se jim.....lesní králík.Shuriken v něm byl pomalu větší než on.,,Jenom zajíc."usmál se chlap na své druhy.,,Králík pitomče."zašeptala Ino.Kiba jí zacpal pusu a rychle se sehnuli, protože muž se ohlédnul.Neviděl ale nic neobvyklého, což ho uklidnilo.Pokynul kolegům a všichni zmizeli.,,Zvládli jsme to skvěle!"zasmál se Kiba.,,Zvládli?!Měli jsme obrovské štěstí, že nás neviděli!"křikla Ino.,,Neber to tak černě."řekl Kiba a objal ji.Ino se k němu přitiskla a rázem zapomněla na všechno zlo, které okolní svět přinášel.
,,Tady se utáboříme."řekl Kiba a ukázal na volnější místo, méně porostlé stromy.Ino přikývla a schodila ze zad batoh.,,Jdu pro dřevo.Nachystáš zatím kameny?"obrátil se na ni.,,Jasně."usmála se.Kiba odešel a Ino tahala kameny a skládala je do kolečka.V tom něco zašustilo v křoví.Ino rychle vytáhla svůj kunai a otočila se k tomu čelem.Kolem ale už zase bylo ticho, jen ptáci zpívali.Náhle do ní ale někdo zezadu vrazil.Vykřikla a otočila se, s kunaiem pevně v ruce.Před ní stál Akamaru a radostně vrtěl ocasem.,,Akamaru!"usmála se ulehčeně.,,Kde jsi byl?Hledali jsme tě.A máš srst plnou bodláčí."řekla při pohledu na jeho kožich.Schovala kunai, klekla si k němu a trochu ho obrala.Chvíli na to se vrátil Kiba.Uvítal se s Akamarem a pak začal připravovat ohniště.Konečně oheň hořel a měli rozdělané ležení.Kousek od jejich tábořiště bylo menší jezírko, do kterého spadal nádherný vodopád.Vydali se tam nachytat nějaké ryby.Kiba se svléknul do půl těla, dal si do pusy nůž, skočil do vody a okamžitě se ponořil.Ino se postavila na břehu s dvěma kunai v ruce a čekala.Najednou se z vody vymrštily dvě ryby vysoko nad hladinu.Ino po nich hodila kunaie, které ryby přibily ke skále.,,Ano!"zaradovala se.Pak se opatrně po úzké římse těsně nad vodou vydala pro ryby, aby je mohla sundat.Už se po nich natahovala, když se vynořil Kiba, popadl ji za kotník a strhnul dolů.Inin vyděšený výkřik přerušila voda.Vynořila se a začala nadávat.Kiba k ní připlaval, chytil ji kolem pasu, vyzdvihnul do vzduchu a pak s ní hodil o kousek dál.Ino se nevynořila.,,Ino?"řekl Kiba a přestal se smát.Náhle se Ino vynořila za ním, pověsila se mu na krk a strhla ho do vody.Potopila se taky, našla ho pod vodou a dala mu polibek.Oba se vynořili a začali po sobě cákat vodu.Pak se Ino otočila a začala utíkat, Kiba ji ale hned dohnal, chytil za pas a zastavil.Ino se rozesmála a cákla po něm.Kiba jií chytil ruce a opřel ji zády o obrovský balvan těsně u vodopádu, který vyčníval z vody.Objali se a začali se líbat.Pak se Ino náhle odtáhla a strčila do Kiby, který neudržel rovnováhu a couvnul přímo pod vodopád.Okamžitě byl zase venku a Ino smíchy nemohla popadnout dech.Tak tam blbli ještě dlouho.
Konečně se uklidnili, sebrali ryby a vydali se zpátky k ohni, který mezitím málem vyhasnul.Kiba rychle přiložil a Ino se zatím za keřem převlékla do suchého, což potom udělal i Kiba.Byla už docela tma a taky chladno.Ino si oblékla bundu a usadila se k ohni vedle Kiby.Přehodili si přes ramena deky a opékali ryby, které společně nalovili.Akamaru ležel spokojeně vedle nich a hřál si kožich u ohně.Občas okázale zívnul a zkontroloval, jestli jsou jeho páníčci v pořádku.Potom zase chvíli spal a tak to šlo dokola.Ino udělala i čaj a tak jim zima nebyla.Chvíli.Kiba si po chvíli všimnul, že se Ino celá klepe.,,Je ti zima?"zeptal se.,,Jo.Mám ještě mokrý vlasy.Tobě se to mluví, když máš krátký vlasy, který ti hned uschnou."usmála se ztuhle Ino.Kiba si ji přitáhnul a vzal ji i pod svou deku.Ino se k němu přitulila a zavřela oči.Za chvíli už spala.Když to Kiba zjistil, usmál se, opatrně ji vzal a položil, potom si lehnul vedle ní, přikryl ji a spali až do rána.Věděli, že je Akamaru hlídá.
Ino se probudila jako první.Otevřela oči a zjistila, že má hlavu položenou na Akamarovi, stejně jako Kiba, který ji jednou rukou objímal.,,Miluju tě..."zašeptal ze spaní.Usmála se a opatrně, aby ho neprobudila ze sebe jeho ruku sundala.Potom se zvedla, rozdělala oheň a vydala se sama k jezírku, nachytat nějaké ryby.Když se vrátila, Kiba zrovna vstával.Pořádně zívnul, stejně jako Akamaru, který se ještě ke všemu otřepal.Podíval se na Ino a usmál se.,,Ty už jsi vzhůru?"zeptal se.,,Ano, ale jenom chvilku.Tady máme něco na snídani."řekla a pozvedla ryby.Kiba kývnul a přiložil.Ino navlékla ryby na prut, pověsila je nad oheň a občas s nimi pootočila.,,Přemýšlela jsi někdy do budoucna?Jako o nás dvou?"zeptal se.Ino zvedla hlavu a podívala se na něj.,,No ano.Ale teď nevím, jakým směrem míříš."odpověděla nejistě.,,No, jakým směrem.....prostě do budoucna."řekl.,,No to může znamenat víc věcí.Podle toho, jakou budoucnost myslíš."zamyslela se.,,Ta je jenom jedna."ujistil ji.,,Hm....tak to nevím... ty?"podívala se na něj.,,Právě že já ano."vzdychnul a ona se na něj starostlivě podívala.,,A co jsi zjistil?"usmála se a objala ho.,,Miluješ mě?"zeptal se.,,Co je to za otázku?Jasně že jo!Nejvíc na světě!"ujistila ho a políbila.,,Dokážeš si představit, strávit se mnou zbytek života?"zeptal se najednou.Ino se zamyslela.,,Asi ano.."řekla pomalu, ale jistě.,,Tak jo.Víš, chtěl jsem to nechat na jindy, ale už to nemůžu vydržet.Vezmeš si mě, Ino?"usmál se a z kapsy vytáhnul stříbrný prstýnek s malinkým, ale nádherně blyštivým diamantkem.Ino úžasem oněměla.,,Teda...tohle jsem fakt nečekala..."bylo jediné na co se vzmohla.Kiba se na ni podíval.Ino se usmála.,,Ano."pípla.Kiba jí prsten nasadil a Ino mu skočila kolem krku.,,Miluju tě!"ujistila ho a pořádně ho políbila.Akamaru štěknul, čímž je přerušil.Odtrli se od sebe, zasedli k ohni a najedli se.Potom se sbalili a vyrazili znovu na cestu.Ino teď byla opravdu šťastná, ale čím víc se blížili k místu, ke kterému měli namířeno, tím víc se soustředila.,,Nepůjdeme úplně tam, je to nebezpečné.Zkusíš transfer mysli?"obrátil se na ni Kiba.Ino přikývla a Akamaru chytil jednoho neopatrného lesního holuba.,,Postarej se mi o tělo."poprosila Kibu a posadila se.Přikývnul.Ino natáhla ruce a vytvořila z nich obdélník, který mířil na holuba.,,Shintensin no Jutsu!"křikla a spadla jí hlava.Kiba pustil holuba, ten vyletěl, zakroužil mu kolem hlavy a vznesl se vysoko nad stromy.
Ino, uzavřená v malém tělíčku se jeho očima dívala na svět a letěla k nedaleké hoře, u které měl být tábor nepřátel.tedy přesněji řečeno, měli zjistit, jestli tam je.Konečně doletěla až nad pole u hory.Pod ní nebylo ani živáčka, tím méně zvučná armáda.Otočila to a letěla zase zpátky.Začínaly ji bolet křídla, protože na létání nebyla zvyklá, ale doletěla zpátky ke Kibovi.Snesla se vedle svého těla, které nadskočilo.Holub se probral z omráčení a rychle odletěl, aby ho snad znovu nepotkalo něco podobného.Ino se za chvíli probudila.,,Nic.Nikde nikdo."řekla.,,Tak to jsme sem šli zbytečně.Ale nevadí, oznámíme jim to."vzdychnul Kiba.,,Jak jako zbytečně?"zasmála se šibalsky Ino a mrkla na prstýnek na své ruce.Kiba se rozesmál a objal ji.,,No, tak dobře, zas tak úplně zbytečné to nebylo."řekl a políbil ji.Zase se tak trošku ztratili, Akamaru se šel projít a ...no vždyť to znáte, ne?=).Za necelou hodinku byli zase na cestě.,,Půjdeme v kuse, nebo se utáboříme?"obrátil se Kiba na Ino.,,Co?"trhla sebou.,,Ty mě neposloucháš?"podivil se.,,Jo, jen jsem se zamyslela.Říkal jsi něco?"usmála se medově.,,Jestli někde přespíme."upřesnil.,,Jak chceš, mě je to celkem jedno."řekla.,,No tak já myslím, že to můžeme dojít, ne?"řekl svůj názor.,,Dobře, nemám námitek."souhlasila.,,A o čem tak moc přemýšlíš?"vybafnul najednou, když se Ino trochu zamračila.,,O ničem."lekla se.,,Nekecej."ušklíbnul se.Ino vzdychla.,,Pořád mi zní v hlavě ty Narutovy bláboly."přiznala se.,,Jaký?To o tom umírání?"podivil se Kiba.Akamaru nastražil uši.,,Jo.Víš...já vím, že on je cvok a že napovídá spoustu hloupostí, ale tohle mi vážně nahnalo trochu strach."pípla.,,Ino!Snad mu nevěříš?!On je cvok, sama jsi to řekla.A i kdyby, já neumřu."prohlásil.,,Slibuješ?"podívala se na něj.,,Slibuju."pronesl slavnostně.Ino se usmála a přitulila se k němu.Pokračovali dál, ruku v ruce, potom šli chvíli po stromech, pak zase po zemi, pak zase po stromech.Konečně se dostali do listnatého lesa, který obklopoval Listovou.,,Za necelou hodinku jsme doma."usmál se Kiba a Ino přikývla.
Náhle Akamaru zaštěkal.Oba se zarazili a poslouchali, jestli něco neuslyší.Všude kolem ale bylo hrobové ticho, jen listí tajemně šumělo v korunách stromů.Akamaru se naježil a začal vrčet.Kiba s Ino vytáhli zbraně a otočili se zády k sobě, aby byli zezadu krytí.Větvemi prosvítalo slunce a činilo zelený les ještě krásnějším, než doopravdy byl.Toho si ale nevšímali, protože Akamaru neustále poukazoval na nebezpečí, číhající někde blízko.Náhle je od sebe někdo rozrazil mocnou ranou.Kiba narazil do stromu a Ino spadla na zem.,,Ino!"křiknul Kiba, ale hned se musel sehnout, protože po něm někdo hodil shuriken.Ten se zabodnul asi centimetr nad jeho hlavu.Ino vyskočila a rozhlédla se.Nikde nikoho neviděla.,,Cítíš tu chakru?Je ohromná, neuvěřitelná!"křikla na Kibu.,,Jo!Bude asi hodně silný!"odpověděl jí, protože si také všimnul neobvykle silné chakry, která se tu náhle objevila.Ze země vyrazily kořeny a omotaly se oběma kolem nohou.Přesekávali je svými kunai, ale kořeny rostly rychleji, než je dokázali přesekávat.Náhle Kiba zakřičel, široce se rozmáchnul a osvobodil se.Přiskočil k Ino a i ji vyřezal z nedobrovolných pout.,,Akamaru!"zakřičel na věrného psa, který se také doteď vyhýbal kořenům.Hned ale přiskočil.Kiba popadnul Ino a posadil ji na Akamara.Pak vzal provaz a přivázal ji k němu.,,Co to děláš?!"vykřikla vyděšeně.,,Chci se ujistit, že se nevrátíš za mnou."řekl.,,Co?Kibo to ne!Nech mě tu, společně se ubráníme!"vykřikla.,,Ne, je moc silný.Musíš si zachránit život!"prohlásil.,,Kibo ne!Prosím, zachraň ten svůj, pojď se mnou!"křičela a rozplakala se.,,Kdybych šel s tebou, dohnal by nás.Zdržím ho.Tebe miluju víc než svůj život."řekl s klidem a usmál se.Pak se naklonil a políbil ji, stejně jako ona jeho.Pořád brečela.Slzy jí tekly dolů po tvářích a padaly na zem.Kiba se náhle odtrhnul a křiknul.,,Běž Akamaru!To je rozkaz!Nezastavuj se dřív, než v Konoze, dělej!"Akamaru zakňučel, ale poslechnul svého pána.Vyrazil obrovskou rychlostí pryč.,,Kibo!!!"zakřičela zoufale Ino, ale Kiba už se jí ztratil v houfu listí, které padalo ze stromů.Jeho nohy už byly zase omotány kořeny, které se plazily výš a výš.Kiba se je svým kunaiem stále snažil přesekávat, ale nebyl na to dost rychlý.Náhle se kořeny zastavily, jako by ho nechtěly pohltit, ale jen spoutat.Chakra zesílila a byla teď už docela blízko.Kiba ji ucítil přímo za sebou.Pomalu se otočil, a jeho oči se naplnily hrůzou, když uviděly útočníka.,,Nemožné..."zašeptal.,,Kiba-kun.....?"usmál se dotyčný chladným, a jakoby radostným úsměvem.,,Ty jsi..."nevěřil Kiba.Neznámý ho přerušil.,,Mangekyou sharingan!"
Konec 5 kapiloly

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama